Mezinárodní soutěž

 
V říjnu 2019 se v Bruselu konala mezinárodní soutěž tvůrců hmatově ilustrovaných knížek pro nevidomé děti Typhlo&Tactus 2019. Porotu tvořilo sedm členů mezinárodní odborné skupiny Tactus z těchto zemí: Belgie, ČR (Terezie Kochová), Finsko, Francie, Holandsko, Itálie, Velká Británie.

 

Česká republika do ní vyslala čtyři díla, která si mezi 61 soutěžícími rozhodně nevedla špatně:

 
Eskymácká pohádka (Vlasta Šedivá, Ivo Rek)

O dvou košilkách (Františka Kochová, Alžběta Marešová)

Naše třída (Michaela Šámalová)

Dlažební kostka (Małgorzata Rolla)

 
Dvě knihy kvalitou a zpracováním převyšovaly zbytek startovního pole. Nakonec zvítězila belgická kniha Pinpin et ses copains, z čehož se radovali v první řadě domácí pořadatelé. Díky tomu také na vyhlášení vítězů mohli dorazit osobně dvě autorky: Marcelle Peeters a Monique Somme. Na místě jsme s nimi vedli malý rozhovor:

 
Dobrý den, především si dovolujeme Vám pogratulovat k vítězství v mezinárodní soutěži. Vaše kniha je opravdu skvělá a velmi profesionálně provedená! Ráda bych vám položila několik otázek. Zajímalo by mě, jak jste se o projektu Tactus vůbec dozvěděly?

 
Přes jednu známou, pracovnici knihovny Eqla (belgická obdoba naší Knihovny hmatových knížek, pozn. red.).

 
Máte s tvorbou hmatových knížek nějaké předchozí zkušenosti?

 
Jedná se o několikátou knihu, kterou jsme spolu tvořily, asi tak sedmou nebo osmou. Příběh o tom, jak se narodil nevidomý zajíček, je autorský.

 
Odhaduji, že pracujete s nevidomými dětmi, když je dílo vyrobené tak profesionálně – vzhledem k potřebám hmatového vnímání.

 
Kdepak, obě jsme v důchodu.

 
A vaše dřívější profese?

 
Jsme ze stejného pracoviště, jedna působila jako lektorka výtvarného kroužku pro děti základní školy, druhá na administrativní pozici.

 
V příběhu jsou zvířátka znázorněna výstižným materiálem a také tvarem, resp. pouhým symbolem, znázorněna je jen hlava s charakteristickými prvky: zajíček ve tvaru kolečka s ušima, kočička ve tvaru čtverečku, vystihují ji fousky, dále liška ve tvaru trojúhelníku a moucha ve tvaru malého oválku, samozřejmě s křidélky. Jak jste přišly na ztvárnění zvířátek pomocí tvarů?

 
V prvním návrhu, s nímž jsme začínaly, byla zvířátka ztvárněna celými postavami. Poté, co jsme to s nevidomými vyzkoušely, jsme se rozhodly charakteristiky zjednodušit. Když sledujete nevidomé děti při hře (v ludotéce Eqla se pohybujeme už 10 let), odpozorujete, že jakmile děti jednou zjistí, že je určitým způsobem ztvárněn např. zajíček, už si to prostě pamatují. Zjednodušení, symbolické ztvárnění opravdu funguje.

 
Váš vhled do problematiky a tah na bránu je obdivuhodný. Máte předchozí zkušenosti s vidícími dětmi, zde ale musíte přemýšlet úplně jinak. V čem je odlišná tvorba obrázku určeného pro hmatové vnímání?

 
Vidící dítě se orientuje v první řadě podle barev, naproti tomu nevidomé podle materiálu a charakteristických prvků. Chodíme sem do Eqla na semináře, kde jsme se to všechno dozvěděly. Vidící děti mohou vybarvovat. Přemýšlely jsme, co jiného mohou dělat nevidomé děti. Proto lze v knížce přemisťovat prvky, příběh je interaktivní.

 
Obsahují i vaše předchozí knížky prvky určené k manipulaci?

 
Ta první ne, ty další už ano.

 
A jak jste si podělily práci?

 
Jedna pracovala na vazbě a obalu, druhá na příběhu. Na hmatových prvcích pracujeme společně.

 
Jak dlouho trvala tvorba tak nádherného díla?

 
Pracujeme na tom v podstatě celé dva roky, od minulé soutěže. Začaly jsme v klidu, pomalu, ale jak se blížil termín soutěže, dělaly jsme na tom pořád.

 
Co bylo nejobtížnější?

 
Vazba. Při prohlížení musí otevřená kniha držet na stole, stránky se nesmí samy od sebe zavírat. Abychom toho docílily, musely jsme nakonec jednu stránku zesílit, zespoda podložit.

 
Kdo vyráběl krabici, ve které je dílo uloženo? Zadaly jste to nějaké specializované knihařské dílně?

 
Ale kdepak, to jsme zvládly samy.

 
Testovaly jste hmatový příběh s dětmi dříve, než jste ho přihlásily do soutěže?

 
Ne celý. Pracovaly jsme postupně, a tak jsme testovaly jednotlivé části, jakmile byly dokončené. Zkoušely jsme to nejen s nevidomými dětmi, ale také dospělými. Když jsme např. měly na výběr dva materiály, radily jsme se s nimi, který je lepší. Ale ne vždy se nevidomí shodli, takže občas jsme stejně rozhodly samy. Také jsme např. předložily k testování dva návrhy koček. Když přišel na řadu ten náš, nevidomí řekli: „To je ono! Tohle je kočka, má to fousky!” A podobné to bylo s ostatními zvířátky.

 
Jakou podporu během tvorby vám poskytuje Eqla? Jak vaše spolupráce funguje?

 
Chodíme sem na konzultace. Eqla zprostředkovává testování hmatových prvků samotnými nevidomými. Když jsme měly nějaký problém, v Eqla nám to pomohli vyřešit. Některé konzultace probíhají na základě fotek.

 
Co byste chtěly vzkázat začínajícím tvůrcům hmatových knížek?

 
Hlavní je jednoduchost. Prvků nesmí být moc, zjednodušení je nezbytné. V jednoduchosti je síla.

 
Na to jste přišly postupně během tvorby několika vašich knížek?

 
Pochopily jsme to už u té druhé. A je zde ještě jedna věc: existují knížky pro vidící děti, které mají sem tam nějaký hmatový prvek, např. kousek chlupatého materiálu. To není hmatová ilustrace. V knížce pro nevidomé děti jde o něco úplně jiného.

 
Co tomu říkají vaše rodiny? Tvorba vám zabírá spoustu času…

 
Naše děti a vnoučata se o to zajímají, to je fajn. Máme doma záplavy hmatových prvků, leckdy jsou všude krabice plné nejrůznějších materiálů a rozpracovaných částí. Někdy je všude nepořádek, ale když k nám přijdou děti, těm se to líbí, jsou spokojené. Když je nejhůř, zavřeme za sebou doma dveře a jdeme pracovat jedna k druhé. Rozumíme si, přátelíme se spolu už léta.

 
Ještě jednou gratulujeme nejen k vítězství, ale hlavně k nesmírně vydařenému dílu!
    

               

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

Vítězky (vlevo) a porotkyně z ČR (vpravo)

 

Nabízíme obrázky z celé soutěže – najdete je na https://asociacerodicu.rajce.idnes.cz/2019_Typhlo_Tactus_Brusel/.