Mezinárodní
soutěž
V říjnu
2019 se v Bruselu konala mezinárodní soutěž tvůrců hmatově
ilustrovaných knížek pro nevidomé děti Typhlo&Tactus 2019.
Porotu tvořilo sedm členů mezinárodní odborné skupiny Tactus
z těchto zemí: Belgie, ČR (Terezie Kochová), Finsko, Francie,
Holandsko, Itálie, Velká Británie.
Česká republika do
ní vyslala čtyři díla, která si mezi 61 soutěžícími rozhodně nevedla
špatně:
Eskymácká
pohádka (Vlasta
Šedivá, Ivo Rek)
O
dvou košilkách (Františka
Kochová, Alžběta Marešová)
Naše
třída (Michaela
Šámalová)
Dlažební
kostka (Małgorzata
Rolla)
Dvě
knihy kvalitou a zpracováním převyšovaly zbytek startovního pole.
Nakonec zvítězila belgická kniha Pinpin
et ses copains,
z čehož se radovali v první řadě domácí pořadatelé. Díky tomu
také na vyhlášení vítězů mohli dorazit osobně dvě autorky: Marcelle
Peeters a Monique
Somme.
Na místě jsme s nimi vedli malý rozhovor:
Dobrý
den, především si dovolujeme Vám pogratulovat k vítězství
v mezinárodní soutěži. Vaše kniha je opravdu skvělá a velmi
profesionálně provedená! Ráda bych vám položila několik otázek.
Zajímalo by mě, jak jste se o projektu Tactus vůbec dozvěděly?
Přes
jednu známou, pracovnici knihovny Eqla (belgická obdoba naší Knihovny
hmatových knížek, pozn. red.).
Máte
s tvorbou
hmatových knížek nějaké předchozí zkušenosti?
Jedná
se o několikátou knihu, kterou jsme spolu tvořily, asi tak sedmou
nebo osmou. Příběh o tom, jak se narodil nevidomý zajíček, je
autorský.
Odhaduji,
že pracujete s nevidomými dětmi, když je dílo vyrobené
tak profesionálně – vzhledem k potřebám hmatového vnímání.
Kdepak,
obě jsme v důchodu.
A vaše
dřívější profese?
Jsme
ze stejného pracoviště, jedna působila jako lektorka výtvarného kroužku
pro děti základní školy, druhá na administrativní pozici.
V příběhu
jsou zvířátka znázorněna výstižným materiálem a také tvarem, resp.
pouhým symbolem, znázorněna je jen hlava s charakteristickými
prvky: zajíček ve tvaru kolečka s ušima, kočička ve tvaru
čtverečku, vystihují ji fousky, dále liška ve tvaru trojúhelníku
a moucha ve tvaru malého oválku, samozřejmě s křidélky. Jak
jste přišly na ztvárnění zvířátek pomocí tvarů?
V prvním
návrhu, s nímž jsme začínaly, byla zvířátka ztvárněna celými
postavami. Poté, co jsme to s nevidomými vyzkoušely, jsme se
rozhodly charakteristiky zjednodušit. Když sledujete nevidomé děti při
hře (v ludotéce Eqla se pohybujeme už 10 let), odpozorujete, že
jakmile děti jednou zjistí, že je určitým způsobem ztvárněn např.
zajíček, už si to prostě pamatují. Zjednodušení, symbolické ztvárnění
opravdu funguje.
Váš
vhled do problematiky a tah na bránu je obdivuhodný. Máte
předchozí zkušenosti s vidícími dětmi, zde ale musíte přemýšlet
úplně jinak. V čem je odlišná tvorba obrázku určeného pro hmatové
vnímání?
Vidící
dítě se orientuje v první řadě podle barev, naproti tomu nevidomé
podle materiálu a charakteristických prvků. Chodíme sem do Eqla na
semináře, kde jsme se to všechno dozvěděly. Vidící děti mohou
vybarvovat. Přemýšlely jsme, co jiného mohou dělat nevidomé děti. Proto
lze v knížce přemisťovat prvky, příběh je interaktivní.
Obsahují
i vaše předchozí knížky prvky určené k manipulaci?
Ta
první ne, ty další už ano.
A jak
jste si podělily práci?
Jedna
pracovala na vazbě a obalu, druhá na příběhu. Na hmatových prvcích
pracujeme společně.
Jak
dlouho trvala tvorba tak nádherného díla?
Pracujeme
na tom v podstatě celé dva roky, od minulé soutěže. Začaly jsme
v klidu, pomalu, ale jak se blížil termín
soutěže, dělaly jsme na tom pořád.
Co
bylo nejobtížnější?
Vazba.
Při prohlížení musí otevřená kniha držet na stole, stránky se nesmí
samy od sebe zavírat. Abychom toho docílily, musely jsme nakonec jednu
stránku zesílit, zespoda podložit.
Kdo
vyráběl krabici,
ve které je dílo uloženo? Zadaly jste to nějaké specializované
knihařské dílně?
Ale
kdepak, to jsme zvládly samy.
Testovaly
jste hmatový příběh s dětmi dříve, než jste ho přihlásily do
soutěže?
Ne
celý. Pracovaly jsme postupně, a tak jsme testovaly
jednotlivé části, jakmile byly dokončené. Zkoušely jsme to nejen
s nevidomými dětmi, ale také dospělými. Když jsme např. měly na
výběr dva materiály, radily jsme se s nimi, který je lepší. Ale ne
vždy se nevidomí shodli, takže občas jsme stejně rozhodly samy. Také
jsme např. předložily k testování dva návrhy koček. Když přišel na
řadu ten náš, nevidomí řekli: „To je ono! Tohle je kočka, má to
fousky!” A podobné to bylo s ostatními zvířátky.
Jakou
podporu během tvorby vám poskytuje Eqla? Jak vaše spolupráce
funguje?
Chodíme
sem na konzultace. Eqla zprostředkovává testování hmatových prvků
samotnými nevidomými. Když jsme měly nějaký problém, v Eqla nám to
pomohli vyřešit. Některé konzultace probíhají na základě fotek.
Co
byste chtěly vzkázat začínajícím
tvůrcům hmatových knížek?
Hlavní
je jednoduchost. Prvků nesmí být moc, zjednodušení je nezbytné.
V jednoduchosti je síla.
Na
to jste přišly postupně během tvorby několika vašich knížek?
Pochopily
jsme to už u té druhé. A je zde ještě jedna věc: existují
knížky pro vidící děti, které mají sem tam nějaký hmatový prvek, např.
kousek chlupatého materiálu. To není hmatová ilustrace. V knížce
pro nevidomé děti jde o něco úplně jiného.
Co
tomu říkají vaše rodiny? Tvorba vám zabírá spoustu času…
Naše
děti a vnoučata
se o to zajímají, to je fajn. Máme doma záplavy hmatových prvků, leckdy
jsou všude krabice plné nejrůznějších materiálů a rozpracovaných
částí. Někdy je všude nepořádek, ale když k nám přijdou děti, těm se to
líbí, jsou spokojené. Když je nejhůř, zavřeme za sebou doma dveře
a jdeme pracovat jedna k druhé. Rozumíme si, přátelíme se
spolu už léta.
Ještě
jednou gratulujeme
nejen k vítězství, ale hlavně k nesmírně vydařenému dílu!
Vítězky
(vlevo) a porotkyně z ČR (vpravo)
Nabízíme obrázky
z celé soutěže – najdete je na https://asociacerodicu.rajce.idnes.cz/2019_Typhlo_Tactus_Brusel/.